Společenské vědy

"Terezín je mementem nejen pro historii, ale i pro dnešní dobu, kdy se stále častěji setkáváme s projevy neonacismu."

Tato slova zazněla v neděli 17. 5. 2009 na Národním hřbitově v Terezíně při tradiční Terezínské tryzně. Zhruba 1500 lidí si zde připomnělo všechny oběti, které prošly terezínským ghettem a zdejší věznicí gestapa. Terezínská tryzna se letos konala již po třiašedesáté.

Ani letos mezi účastníky pietního aktu nechybělo 35 žáků naší školy (zejména žáků 1. ročníku EL), kteří se zúčastnili společně s paní profesorkou PaedDr. Štogerovou zájezdu pořádaného Českým svazem bojovníků za svobodu. Členem Okresní organizace ČSBZ v Žatci je i bývalý dlouholetý zaměstnanec naší školy pan Josef Holec, který se na organizaci zájedu rovněž podílel.

Připomenout si oběti druhé světové války si do Terezína přijela i řada politiků, včetně premiéra Jana Fischera. Byli zde i předsedové obou komor parlamentu Miloslav Vlček a Přemysl Sobotka. Ten ve svém projevu varoval před narůstajícím vlivem neonacistických skupin v Česku a vyzval, aby Češi v žádném případě neonacisty nepodporovali.
Po kladení věnců a po modlitbách emeritního biskupa litoměřického Josefa Koukla a vrchního zemského a pražského rabína Karola Efraima Sidona zazněly dvě věty z Requiem Giuseppe Verdiho v podání Děčínského pěveckého sboru.
Široká veřejnost si poté mohla prohlédnout areál Malé pevnosti včetně všech výstav a muzeí.

spolupráce na textu a autor fotografií: Adam Švidek (1. EL)

Památník Terezín
Český svaz bojovníků za svobodu

Nacisté zavlekli v letech 1941 až 1945 do terezínského ghetta na 155 000 Židů z celé Evropy. Na 117 000 z nich se nedožilo osvobození. Věznicí gestapa v Malé pevnosti pak prošlo na 32 000 mužů a žen. V Terezíně zahynulo 2600 z nich, další tisíce pak v jiných nacistických táborech. Od roku 1947 jejich památku připomíná Památník národního utrpení, později přejmenovaný na Památník Terezín.

"...Je rozdíl mezi pasivním dobrem a aktivním dobrem. To druhé, dle mého názoru, znamená věnovat čas a energii tomu, aby člověk zmírnil bolest a utrpení. Vyžaduje to, aby člověk šel, vyhledal ty, jenž trpí a jsou v ohrožení; nikoliv pouze žít vzorně pasivním způsobem a nekonat zlo."

Tato slova napsal v jednom svém dopise v roce 1939 NICHOLAS WINTON, člověk, který z vlastní iniciativy zachránil život 669 českým a slovenským, převážně židovským dětem, které vyvezl přes hitlerovské Německo do své rodné Velké Británie.
Téměř 50 let mlčel o tom, jak děti zachránil a dnes je velmi často nazýván "britským Schindlerem." Na rozdíl od Oskara Schindlera a Wallenberga je Winton ve svých 99 letech (v květnu letošního roku oslaví své 100. narozeniny!) stále živ a zdráv a stále velmi skromně vysvětluje, proč si tak dlouho uchovával své tajemství. Je nesmírně přesvědčivým symbolem toho, jak zaujetí a pomoc jednoho člověka může zásadně ovlivnit chod věcí a skutečně prokázat "sílu lidskosti".

Stejnojmenný dokument zhlédli žáci 1. a 2. ročníků naší školy v žateckém kině ve čtvrtek 23. dubna 2009.